language



myspace AAJ facebook






Links:

deanmarkleylogo
gibson-logo
marshall-logo

spyderco-noze-logo
page0_sidebar_11












Díky týmu skvělých lidí co mě podporují mám konečně profesionální
videa. Natáčelo se 4. června v Jazz Docku.
Roman Pokorný - guitar & vocal, Martin Lehký - bass, Bady Zbořil - drums. Video by Riot, Audio by Petr Kocfelda & Roman Pokorný.




lektori_Roman_Pokorny_foto
V termínu 19-26.7.2014 proběhne v Praze Czech Jazz Workshop na kterém budu letos také vyučovat kytaru.
Protože už léta studenty na soukromé lekce nepřijímám, doufám, že vám tato zpráva udělá radost. Věnovat se chci hlavně hře na kytaru a hudební teorii, ale doufám, že zbyde čas i na něco o kytarách, aparátech, lampách, strunách a nahrávacích technikách. Registrovat se můžete již nyní na stránkách České Jazzové Společnosti >> přihláška <<.
Těším se na vás!


Roman Pokorný


Zde si můžete přehrát tři rozhovory, které Roman Pokorný poskytl v roce 2013:
1. Rozhovor Měsíce Český Rozhlas 2
2.
Rozhovor na Rádiu Proglas
3.
Rozhovor na Rock Rádiu

A jeden tištěný rozhovor v časopisu Harmonie >>


Stránky věnované projektu Feelin' the Spirit: www.grantgreentribute.com
Album Feelin' the Spirit si můžete také stáhnout do svého počítače, iPhonu, iPadu či iPhonu z
iTunes.

Screen Shot 2013-03-05 at 4.41.32 AM

Vydařený křest!
DSC_0539


V neděli 3.3. ve 22:00 se uskuteční křest dvojalba "Feelin' The Spirit" v
Jazz Docku. Kmotrou alba bude zpěvačka skupiny Monkey Business Tonya Graves.

Nemůžu říct, že by byla pro mě hudba Grant Greena na první signální. V puritánském období jazzového meanstreamu jsem dával spíše přednost Wes Montgomerymu, Jim Hallovi, Ed Bickertovi, nebo Kennymu Burrellovi. Když jsem se vrátil k bluesovějšímu projevu, začali mi připadat Greenovy kytarové licky méně staromódní a čím dál tím víc uhrančivé. Green jistě patří k těm málo kultovním kytaristům s nezaměnitelným rukopisem, kteří se nejvíce proslavili až po smrti. V sedmdesátých letech upadl téměř v zapomění a až jazzový entuziasmus let devadesátých znovu objevil kouzlo jeho bluesového projevu. Právě v té době jsem si pořídil celou jeho diskografii a odpustil mu všechny jeho nedokonalosti. Začal jsem daleko více oceňovat duši hudby a napojení na kosmír, než hráčské eskamotěrstvo plytké samoúčelnosti. Od mala jsem měl rád blues a oklikou přes Jazz a Rock jsem se k jeho podstatě zase vrátil. Už nějaký čas jsem přemýšlel nad nějakým projektem kde bych mohl vzdát Greenovi svoji poctu. I nad spoluprací s Najponkem jsem několikrát uvažoval a několikrát k tomu i došlo. Například v pořadu ČT Na Kloboučku. Když jsem pak utrpěl na horách zlomeninu ramene a Najponk za mě zaskakoval s mojí kapelou, okamžitě mi při skladbě Just Closer Walk With Tee naskočil nápad na tento projekt. Je pravda, že Greenova hudba zní jednoduše, ale myslím, že jsme se všichni podivili jak těžké se tohoto úkolu zhostit. Jak kdysi řekl Jimi Hendrix "Blues není těžké hrát, ale je těžké ho cítit". Zadáním projektu nebylo identicky zkopírovat Greenovy skladby a styl jeho hry a tak to i natočit, ale spíše se nechat inspirovat a vytvořit v tomto duchu osobitou platformu hodnou jeho památky. Doufám, že se nám to podařilo, ale to už nechám na posouzení vám.

Roman Pokorný


Chtěl bych vám po letech připomenout naši zábavnou hru RoBox (Romanova krabice).
Tuto počítačovou hru jsme vyvinuli s Martinem Novákem a Ondřejem Pivcem. I po letech je velmi zábavná a funguje jak na Macu, tak na PC.



Computer music interactive game: PC download / Mac OS X download


svarov
15 a 16 listopadu proběhlo ve studiu Svárov natáčení nového projektu na počest památky slavného jazzového kytaristy Grant Greena.
Zvuku se ujal Lukáš Matrtínek. Za piáno zasedl NajPonk, kontrabasu se zhostil Petr Dvorský a na bicí hrál Martin Kopřiva. Natáčení proběhlo v dobré náladě a získané snímky se nyní míchají. Repertoár se sestával z oblíbených Greenových skladeb jako Cantaloupe Woman, California Dream, ale i ze slavných tradicionálů jako Joshua Fit The Battle of Jericho, Sometimes I Feel Like Motherless Child a dalších. Roman napsal a dedikoval Grant Greenovi taky dvě vlastní skladby Grantology a I Feel Green. Album vyjde brzo jak na CD, tak na LP, takže se máte opravdu na co těšit. K dostání bude samozřejmě i na iTunes a Facebookovém e-shopu. Vychází opět na značce MyRecords.



Jazz klub U Malého Glena
Jazz už tak nějak historicky patří do klubu. Každý jazzmen vám taky určitě řekně, že se mu v klubu nejlépe hraje. Jde tam o ten jedinečný kontakt s publikem, který nabízí výhradně prostory jazzklubů. Máme štěstí, že v Praze je tradice jazz klubů poměrně dlouhá a že se zde klubům stále ještě, navzdory světové depresi, poměrně daří. Čtěte dále >>

Každé Úterý U Malého Glena!
Každé Úterý si můžete zajít na Romana Pokorného ve společnosti vynikajících hudebníků do malebného klubu na Malé Straně. Těžko se někdy můžete ocitnout blíže hudebníkům než v tomto útulném klubu. Každý druhý den v týdnu plnej náklaďák skvělýho blues, jazzu a kdoví čeho ještě!
Těšíme se na vás!




Marshall Class 5!
Prokletý internet! Člověk se díky němu dozví v mžiku o všech hračkách, které by se mu snad mohly zamlouvat. Sociální sítě, komunitní weby, fóra .. a ne dejž bože když vládnete anglickým jazykem. To je pak hotová katastrofa! Ubožákovi pak nezbývá, než se zadlužit a nebo se odstěhovat jižní Ameriky mezi indiány. Čtěte dál >>>

O ošklivém kačátku Martin 000
Když jsem hrál v roce 1991 na Marshall 800 a srazil se náhodou s Jimmym Marshallem na výstavě ve Frankfurtu, málem jsem se pomátnul nadšením.
Řekl jsem mu, že hraju na jeho aparát a nechal jsem si od něj podepsat hned dva plakáty. Dodnes si na tuto chvíli občas vzpomenu. Hlavně proto, že mi jeden z těch plakátů visí zarámovanej ve studiu.
Pokračování ...

Rozhovor s Jordi Torrensem
Každý kdo někdy navštívil výstavu hudebních nástrojů ve Frankfurtu mi dá jistě za pravdu, že hladina hluku v některých pavilonech je už neměřitelná. Každý si mermomocně potřebuje vyzkoušet svůj vyhlídnutý nástroj a to nejlépe v koncertní hlasitosti. Zejména pak v oddělení elektrických kytar a aparatur je to kritické. Zaslechnout v tomto hluku zvuk intelektuální jazzové kytary je téměř nemožné....

ES-335 aneb Saša, Saša jede!
Mojí první elektrickou kytarou byla "vytuněná" Alexandra . Měla převinuté snímače, cívky zalité v epoxidu a spolehlivou Shaller mechaniku. V době, kdy jsme si mohli nechat o zahraničních kytarách jen zdát a obdivovat je pouze na fotografiích slavných kapel, kdy na tyto nástroje u nás hrála jen hrstka barových všeumělů, kteří se dostali za hranice všedních dnů, mi tato kytara připadala jako zázrak...

Gibson Les Paul
Pamatujete na obávané Les Pauly z východu? Já ještě ano :). Jednalo se o naše kytary Jolana Diamant, kterými nám komančové měli nahradit originál Gibsony. Musím podotknout, že tyto kytary nebyly tak úplně beznadějný a v dobách temna posloužily docela dobře.

Jazz Fest Brno 2008
Za svou dosavadní hudební dráhu jsem objel už pěknou řádku festivalů, ale vysokou úroveň mělo jen pár z nich...

Opět óda na SG!
Tak znovu mi to nedalo, abych se neozval s novými zkušenostmi a poznatky okolo SG. Po důkladném rozboru s kamarády jsme zjistili, že na SG hrál v sedmdesátých létech opravdu kde kdo...

Ohlédnutí za dosavadní diskografií
Ve chvíli kdy píšu tyto řádky sedím ve vlaku, který si prořezává cestu deštivým jarním dnem. Napadlo mě, že už jsem natočil docela dost muziky a že posluchač zřejmě ani netuší jak a za jakých podmínek tyto nahrávky vznikaly. Pokračování ...

Gibson SG Standard
Stěží uvěřit tomu, že člověk může po takové době profesionálního hraní přicházet stále na nějaké novinky, anebo, když chcete, objevovat ameriku. To se v mém případě stalo doslova :). Poté, když jsem si pořídil prvního Gibsona ES-335, jsem zjistil, že mi nástroje tohoto typu vyhovují více než Fendery. Dále ...

Canadian Tour 2007 - část třetí
K mému velkému zklamání jsem se tentokrát bohužel v Kanadě nesetkal s Edem Bickertem. Důvod byl smutný, protože Ed právě absolvoval testy pro příjem do nemocnice. Úplně stejná věc v tu dobu stihla Rob McConella a tak setkání s těmito skvělými muzikanty by bylo vzhledem k situaci nevhodné. Dále...


Canadian Tour 2007 - část druhá
Když se tak probírám zápisky ve svém deníku, musím se zpětně pousmát některým postřehům a komentářům: Fakt čumím jak je to tady jiný. Hlavně televizní program je totálně šáhlej. Pokračování ...


Canadian Tour 2007 - část první
Už je to pár let co znám Kanadskou zpěvačku Lynn McDonald a jejího manžela Jamese McDonalda. Chodila na moje koncerty už v polovině devadesátých let a nějakej rok trvalo, než se osmělila mě oslovit. Je velice milá a sympatická dáma a tak jsme se brzy spřátelili. Vozila mi hlavně CéDéčka z Kanady, které se tu dají špatně a nebo vůbec nedají sehnat. Dále ...